Neděle, 17 října, 2021
aktuálně

Má 12 let a život bez budoucnosti. Chlapce zničil matčin alkoholismus

Touží po lásce, ale neví ji přijmout, touží po kamarádech, ale nedokáže s nimi vycházet. Michal má 12 let, a před sebou žádnou budoucnost. Za jeho smutný osud může alkohol, kterému propadly jeho rodiče, a který si matka neodmítl ani v těhotenství.

Facebook
Každoročně se ve světě narodí asi 119 tisíc dětí s fetálním alkoholovým syndromem. Lékaři před pitím v těhotenství varují, bezpečná hranice neexistuje, alkohol by měl být tabu. Foto: shutterstock.com

Michal se narodil s poškozením mozku, projev fetálního alkoholového syndromu. Skloubili se u něj všechno, co si nikdo nepřeje – hyperaktivita, poruchy chování, poruchy pozornosti, poruchy vztahové vazby, narušený intelekt. Fyzicky je zdravý, bez dozoru však žít nedokáže, takže ho čeká zřejmě jen invalidní a ústavy přiměřené věku.

Rodiče mu žijí, ale jako popíjeli tehdy, popíjejí i nyní. „Na etapy. Matka vydrží dva-tři měsíce nepít, pak táhne šňůru, někdy i pět týdnů, když o sobě neví. Zkoušela se léčit, asi pětkrát, ale pokaždé do toho sklouzla zas. Problém je, že si, stejně jako její manžel, stále nepřipouští, že má problém s alkoholem. Přestože vidí, jak dopadly její děti, si to nepřipouští, „přibližuje Michalova kmotra, která si ho i jeho staršího bratra Pavla vzala do pěstounské péče. Vzhledem k soukromí chlapce a malé město, ve kterém žijí, si přeje zůstat v anonymitě. Nazvěme ji Ivana.

„Neměli jsme na výběr …“
Chlapcům, tehdy měli osm a dvanáct let, hrozilo, že skončí v dětském domově. Proto se s manželem rozhodli, že si je vezmou k sobě. A to přesto, že měli ještě vlastního malého syna a babičku v pokročilém stádiu Alzheimera.

„Mysleli jsme si, že to potrvá jen určitý čas, dokud se jim máma dá dohromady, nikdo netušil, že z toho budou celé roky. A nikdo ani netušil, jaké to bude obtížné, zejména to, jaké až vážné problémy Michal má, „vrací se do minulosti Ivana.

Jak však říká, na výběr neměli. „S manželem jsme oba věřící a chlapcům jsme kmotři. Při křtu jsme slíbili postarat se o nich, kdyby bylo třeba … Když jejich sociálka odebrala rodičům, nikdo je nechtěl. Takže bylo víceméně rozhodnuto. Nedokázala bych žít s vědomím, že chlapci jsou v dětském domově, a že já jsem něco slíbila a nedodržela to … Navíc když je v našem domě pro ně místo, máme se relativně dobře, dokážeme se postarat … „

Nevěděli si ani umýt ruce
Lehké to však zdaleka nebylo, naopak. Chlapci nevěděli nic, takoví zanedbání byly. Umýt si ruce, spláchnout po sobě, jíst, hrát se … Vše se museli učit. Starší Pavel, jehož matčino pití poškodilo méně, to dokázal lépe.

Další články autora

Komentáře

Reklama

SEO článek

Nejnovější články