Pondělí, 18 října, 2021
aktuálně

S dcerami mluvím pouze anglicky

Angličtinu miluje od dětství, před hvězdnou pěveckou kariérou procestovala jako tlumočnice 18 zemí Evropy, a nyní jako máma předává znalosti svým sedmiletým dvojčatům Mii a Nale. Misha se svými dcerami mluví jen anglicky.

Facebook
Komunikaci se svými dětmi v angličtině vnímá Misha jako dar, který jim usnadní pozdější rozhodování v životě a otevře mnoho dveří. Foto: Mia Vargová, Mishina dcera

Jak říká, nejde jí o to, aby z dívek vychovala vychytaných odborníků, co jednou vystudují prestižní univerzity, angličtina však otevírá dveře kamkoli. „Chci, aby byly spokojené a šťastné, i kdyby se rozhodli, že budou například prodávat květiny. Hlavně ať je to naplňuje, „říká několikanásobná zlatá slavice, která dala sbohem showbyznysu, aby se věnovala dětem a fotografování.

Proč jste se rozhodli mluvit s dcerami jen anglicky?
Abych jim dala do daru něco, co jsem já musela pracně (i když s láskou) vydřít. Navíc dvojjazyčnost tříbí mozek k snadnějšímu fungování iv jiných předmětech a oblastech. Už asi jako dvacetiletá jsem si umínila, že jednou své děti naučím anglicky. Mně to velmi usnadnilo život a otevřelo mi to všude dveře. Navíc mi to i krásné vydělávalo, dokud jsem se tím živila. V těhotenství jsem četla knihu Jeden člověk, dva jazyky od Josefa Štefánika a můj záměr jsem potom s ním písemně zahájila konzultace.
Misha
Na veřejnosti zpívá jen příležitostně, věnuje se především svým dvěma dětem a fotografování. Kolem rodiny se často točí i její práce, zaměřená zejména na focení dětí a rodičů. Fotí venku iv interiéru, kromě rodinek i cokoliv jiného, ​​například krajinky, města, makro. Vždy bez kulis a svítící techniky, jen s přirozeným světlem. Více o její práci si můžete prohlédnout na Facebooku (Misha Photography), o soukromí na Instagram (michaelamishapalova).
Slyšela jsem různé předsudky i upozornění, že děti začnou později mluvit, ale nevěnovala jsem tomu přehnanou pozornost. Ano, začali mluvit až těsně před dovršením tří let, ale u dvojčat to je poměrně běžné. Jednoduše si rozumějí. A pak trvalo další skoro dva roky, než řekli ucelené věty i anglicky. Slovíčky reagovali anglicky i mnohem dříve, ale celé věty tvořily až jako téměř pětileté. Nikdy jsem je nenutila odpovědět mi anglicky. Nechávala jsem to zcela na jejich ochotu lovit to v hlavičkách. Nechtěla jsem jim k tomu vytvořit odpor. Tak jsem trpělivě počkala, dokud to samé rozběhnou.

Na to, abyste místo mateřského jazyka komunikovali s dětmi v angličtině, jste se v ní museli cítit naprosto „doma“. Jaké je vaše vzdělání v této oblasti?
Začala jsem s angličtinou jako desetiletá na základní škole. Je intenzivně součástí mého života už 34 let. V osmnácti jsem si z ní udělala státní zkoušku s oprávněním vyučovat na základních a středních školách. Potom jsem vystudovala anglický jazyk a literaturu na Vysoké škole pedagogické v Bratislavě. Ach, to zní oficiální, ale je to to méně podstatné (úsměv). To podstatné je, že jsem ji od začátku milovala, cíleně vyhledávala vše, co mě v ní mohlo posunout. Největšími mými zdroji byly hudba a filmy. Od 18 let jsem začala tlumočit a učit v jazykových kurzech. Dodnes se angličtině intenzivně věnuji. Jsem typ člověka, kterého baví se stále vzdělávat, ať už je to fotografie, zdraví, výchova dětí a podobně. V angličtině je mnohem větší výběr materiálů.

Řekl jste svým dětem občas něco i česky, nebo stále je to jen angličtina?
Nevzpomínám si, že bych na ně někdy cíleně promluvila česky. Sem tam použiji slovenský výraz na něco, s čím se poprvé setkali například ve škole a nevěděli by to hned z anglické věty pochopit. Například „přemet“ na tělesné. Ale pak v další komunikaci ho už řeknu anglicky. Tak získají také mnoho slov, které by jim jen hodiny angličtiny nikdy nedali.

Nemyslíte si, že kdyby se začali učit angličtinu v pozdějším věku, dokázali by to stejně dobře? Jak se říká, život, resp. pobyt v cizině je ta nejlepší škola, i jazyková …
Samozřejmě, že by to asi zvládli. Já jsem je však chtěla ušetřit této námahy, aby si ji ušetřili na něco jiného, ​​nebo aby zvládali i další jazyky snadněji. Navíc mohli by narazit i na „špatného“ učitele a mě by jako učitele nemuseli zcela akceptovat. Pobyty v cizině jsou v útlém věku náročné a v pozdějším už i riskantní, když jde teenager bez rodiče. Když mám možnost jim to takto „darovat“, proč ne? Já si přepínání do angličtiny vůbec neuvědomuji, pro mě to není nějaká námaha. Asi jako když někteří říkají v rodinách i česky i maďarsky. A přitom oba rodiče ovládají oba jazyky.
Jednou mi padla čelist, když jsem si pro sebe anglicky rychle zamumlala, že jsme tu láhev s čajem zapomněli upuštěnou v koupelně pod přebalovacím pultem … a moje tehdy roční dítě se vybralo do koupelny, Sehnula se pod ten pult a přineslo mi tu láhev. Uvědomila jsem si, že mi do detailu rozumí.

Další články autora

Komentáře

Reklama

SEO článek

Nejnovější články